Přijeli po 18 minutách a zastavili se o dvacet metrů před jiným barem, přestože měli správné orientační číslo. Byli jsme podivení, že ani nezavolali nazpět a neověřili si číslo. Už se to asi nedělá. Nakonec jsme pro ně došli.
První otázka byla, kdo volal policii. Vysvětlili jsme situaci a když bylo patrné, že budeme muset překládat tak jsme zůstali na místě a dělali překladatele. Už od začátku to bylo tvrzení proti tvrzení jak nám zdůraznil jeden z příslušníků. Pak se objevili jinak uniformovaní dva policisté a s angličtinou to bylo stejně. Promluvili si s vyhazovači před barem a prohlásili, že tam brýle ani kartu nemá. Je to zkrátka tvrzení proti tvrzení znovu zdůraznili.
Arizonský Američan potřeboval asi opravdu hodně na toaletu. Se čtyřmi příslušníky to ani nehlo. To má asi smůlu tam do baru už jít nemůže. Po dlouhém naléhání jsme ho vzali do svých rukou a kamarád ho odvedl do jiného baru na toaletu.
Poté se několik dalších minut přes nás stále ptali jestli to chce hlásit. A taky nám vysvětlili, že pokud je pod vlivem alkoholu tak se sním nikdo na policii bavit nebude. Tak jestli to chce opravdu hlásit. Řekl, že jediné co chce je se dostat do hostelu v Dlouhé a zítra to opravdu nahlásí. Ale že není schopen bez svých brýlí kamkoliv jít, protože nevidí. Tak to má asi smůlu, jsme se dozvěděli hned několikrát.
Je to jen tvrzení proti tvrzení a jak tady kluci říkali ( vyhazovači před barem ), že … Už tu pracují několik let … A nikdo nic neviděl. Rozbil výlohu při rvačce a odmítl to zaplatit … Jak říká on chtěl to zaplatit, ale sebrali mu peníze …
Kde je pravda to už se nikdo nedozví. Jediné co je jasné, že tento mladý americký občan s rozbitou tváří z které mu teče krev, je bez svých dioptrických brýlí a přišel nějakým způsobem o některé své věci. Ani pochyb o tom, že třeba se mu mohlo při rvačce něco stát a může mít třeba otřes mozku. Ne nebyla tam jakákoliv pochybnost. Po dvaceti osmi minutách jsme byli posláni pryč, už nejsme potřeba. Bez jakéhokoliv dotazu na naši totožnost.
Když už jsme stali zase v nějakém podniku na baru bylo nám opravdu smutno. Co když, se právě potácí někde po ulici tak jak ho zanechala policie? Do jeho hostelu by ho přece dovezli za čtyři minuty? A napadlo nás spoustu dalších úvah o tom jak ha za hodinu někde zadrží zase nějaká jiná hlídka a stejně to budou muset řešit. A o xenofobním vyhazovači, který plácal něco o vízech a různé jiné pomluvy Američanů, aniž mu došlo, že kdyby tu ti turisté nebyli tak by tak akorát hlídal parkoviště či by práci vůbec nedostal.
Welcome to the Czech Republic.
Blog | Petr Vlk